Tenhle článek není o ztrátě chuti do života, ale o tom, že chci pro začátek upnout svojí pozornost upnout k malým cílům.
Malý cíle jsou super. Nezaberou moc času ani práce, ale když si uvědomím, kolik malých, (často primitivních) dovedností nemám a který by zároveň učinily můj život snažší, zajímavější, zábavnější nebo atraktivnější, vydá to za jeden dlouhodobej cíl.
Cíl první
Chození na podpatku.
Podpatky jsou jednou z mála věcí, který i přes extravagantní počiny, zůstaly ve větším měřítku čistě ženskou doménou. Umění je nosit bohužel není doménou všech žen, včetně mě.
Vždycky jsem s podpatky víceméně koexistovala s přijetím faktu, že to nejsou boty pro mě - bolí, jsou nestabilní a potenciální krása a elegance může bát často zastíněna vzhledem zlomený žirafy a servanym výrazem ve tváři.
A jak řekl Jean Paul "Žádná žena nemůže nikdy oblékáním získat tolik, kolik ztratí, když ji při tom pozorujeme."
Neschopnost nosit podpatky se dá docela dobře a dlouho ignorovat, ale s výškou 160 a láskou k divadlu a hezkým věcem, je to hřích. Vnitřní krása a inteligence je pořád top, ale feministky odpustí, nejen, že to výrazně omezuje možnosti nákupu bot, ale i dojmy ze sebe vlastní ve společnosti. A když máme tolik možností, nosit tolik krásnejch věcí, je třeba jich využít.
Při domácím tréninku při praní a vaření lze naplnit roli sexy hospodyňky.To je ta lepší možnost, v mým případě si spolubydlící budou myslet, že jsem magor.
Je třeba přinést oběti.
A tak začíná výzva, ze zlomený žirafy - plameňákem.