Vypadá to, že Madapetit už dávno umřel, ale za poslední měsíc se stalo tolik věcí, jako třeba práce na začátcích skvělýho zdravýho bistra a vinnýho baru v Táboře a následný stěhování doUK, že nebylo příliš mnoho času na psaní.
Dneska je můj druhý den v Beaconsfieldu. Žiju v krásný rodině co má čtyři děti, který jsou skvělý a taky neuvěřitelně intenzivní, takže jsem se těšila jak si budu v klidu vařit zdravý dobroty a sem tam kouknu na dítě ale... krmit čtyři děti je jako vést malou školku, ještě když dvěma z nich musíte u jídla asistovat, takže vydají za deset. Dřív bych se tvářila kysele na každou matku co při krmení sáhne po konzervě a po sunaru, ale když žijete tohle - no way. Je třeba dodat, že na to jak tragicky a instantně se v Anglii jí, tahle rodina je v kuchyni ještě hodně v pohodě.
Žiju na okraji Londýna, je to asi 20 minut do centra, ale v tomhle městečku není zrovna party life - všichni tu mají domy velký jako pražskej hrad a vlastní minimálně jedno family BMW a k tomu kabriolet. Ještě v letadle jsem sama sebe přesvědčovala, jak budu řídit, ale není čas na hrdinství a rovnou přiznávám že nebudu - nevím jestli je to tím, že se všechno odehrává zleva, ale britové mi přijdou jak sebevrazi.
Táta Paul mi teda koupí kolo.
V sobotu se jedu poflakovat do Londýna a večer (haha) jdeme na koncert do parku kde se sejde celý město - matky upečou barevný dortíky, tátové rozpálí grily a děti budou hrát hide and seek! Sousedský vztahy jsou tu neuvěřitelný jenom tím, že existujou. Obecně jsou všichni neskonale milý včetně řidičů autobusu, až to mojí cynickou dušinku trochu děsí.
Abych byla co nejlukrativnější, napsala jsem si so CV že si dávám hru na flétnu - naštěstí je to tak easy že se to nedá příliš zapomenout, tak jsem i učitelka hudby haha! Takže čau a šátek <3
Dneska je můj druhý den v Beaconsfieldu. Žiju v krásný rodině co má čtyři děti, který jsou skvělý a taky neuvěřitelně intenzivní, takže jsem se těšila jak si budu v klidu vařit zdravý dobroty a sem tam kouknu na dítě ale... krmit čtyři děti je jako vést malou školku, ještě když dvěma z nich musíte u jídla asistovat, takže vydají za deset. Dřív bych se tvářila kysele na každou matku co při krmení sáhne po konzervě a po sunaru, ale když žijete tohle - no way. Je třeba dodat, že na to jak tragicky a instantně se v Anglii jí, tahle rodina je v kuchyni ještě hodně v pohodě.
Žiju na okraji Londýna, je to asi 20 minut do centra, ale v tomhle městečku není zrovna party life - všichni tu mají domy velký jako pražskej hrad a vlastní minimálně jedno family BMW a k tomu kabriolet. Ještě v letadle jsem sama sebe přesvědčovala, jak budu řídit, ale není čas na hrdinství a rovnou přiznávám že nebudu - nevím jestli je to tím, že se všechno odehrává zleva, ale britové mi přijdou jak sebevrazi.
Táta Paul mi teda koupí kolo.
V sobotu se jedu poflakovat do Londýna a večer (haha) jdeme na koncert do parku kde se sejde celý město - matky upečou barevný dortíky, tátové rozpálí grily a děti budou hrát hide and seek! Sousedský vztahy jsou tu neuvěřitelný jenom tím, že existujou. Obecně jsou všichni neskonale milý včetně řidičů autobusu, až to mojí cynickou dušinku trochu děsí.
Abych byla co nejlukrativnější, napsala jsem si so CV že si dávám hru na flétnu - naštěstí je to tak easy že se to nedá příliš zapomenout, tak jsem i učitelka hudby haha! Takže čau a šátek <3